plug and play

Plug and Play je počítačová technologie, která usnadňuje rozpoznání a konfiguraci hardwaru. Umožňuje operačním systémům správně zjistit, jaký hardware se v počítači nachází, a ty pak mohou automaticky (s větším či menším úspěchem) nainstalovat nebo spustit příslušné ovladače tohoto hardwaru a automaticky nastavit číslo přerušení, adresu I/O, rozsahy sdílené paměti nebo další skutečnosti (např. podrobnosti o typu zařízení).

Mechanické výpočetní prostředky, jako například zařízení IBM pro třídění perforovaných destiček, byly programovány pomocí zásuvné desky připojené k vedení signálů mezi konfiguračními zásuvkami.

V počátcích počítačové techniky (např. v počítačích IBM PC kompatibilních se sběrnicí ISA) se musel hardware nejprve ručně nastavit tak, aby nastavení nebylo v konfliktu s jiným již připojeným zařízením (obvykle pomocí elektrické propojky), poté se zařízení připojilo ke sběrnici uvnitř počítače a poté se nastavení ještě muselo zapsat do softwarové konfigurace (obvykle ovladače zařízení). Pokud nastavení hardwaru a softwaru nebylo stejné, software nemohl se zařízením komunikovat, a proto nefungoval.

V pozdějších dobách se detekce zařízení prováděla nejprve metodou pokusu a omylu, která nebyla příliš spolehlivá a byla nahrazena technologií plug and play. Tato technologie eliminuje ruční nastavení, řešení konfliktů a předávání informací řídicímu softwaru. Podstatné zlepšení pak přinesly sběrnice PCI, PCMCIA, USB a další technologie, které počítaly s automatickou konfigurací již ve svém původním návrhu.