komín
Komín nebo také spalinová cesta je obvykle svislá stavba, část stavby či konstrukce, popřípadě systém sloužící pro odvod spalin z topeniště. Za spalinovou cestu se nepovažuje odvod spalin z lokálních podokenních topidel o jmenovitém výkonu do 7 kW s vývodem přes fasádu.
Historie
Předstupněm komína byl kouřový otvor ve střeše nebo u střechy, často s vlastní stříškou.
Nejstarším zařízením sloužícím k odvodu kouře ven z domu (respektive jizby) byl tzv. dymník odvádějící kouř do podkrovního prostoru.
Kolem 15. století se pak objevují již komíny sahající až nad samotnou střechu a odvádějící tak kouř zcela mimo dům. První komíny byly dřevěné či hlinitodřevěné, v průběhu 17. a 18. století se hlavně pod tlakem protipožární prevence přecházelo na komíny zděné a tedy nehořlavé. Jejich průduchy už byly svedeny až k zemi a využívaly tak k odvodu kouře umělého tahu.
Funkce komínu – spalinové cesty
Komín je v největší míře využíván k odvádění spalin z objektů. Napojují se tedy na něj kamna, pece, krby nebo kotle a dalších spotřebičů pro všechny druhy paliv, u kterých funguje jako jednoduché zařízení, zajišťující odvod spalin z topeniště. Horké spaliny v komíně mají nižší hustotu než venkovní neohřátý vzduch, jsou proto vytlačovány a stoupají komínem vzhůru a na jejich místo je vytlačován („nasáván“) čerstvý vzduch.
Tlaku, vyvolanému rozdílem hustot spalin a okolního vzduchu, který žene vzduch komínem, se říká tah komína. Tah komína je závislý kromě poměru hustot ohřátých plynů a okolí i na objemu spalin v něm, tedy jeho výšce a vnitřním průměru. Proto jsou v průmyslových provozech stavěny vysoké komíny. V případě, že je nemožné stavět vysoký komín nebo má komín odvádět studené plyny, jsou montována zařízení pro umělý tah – tahové ventilátory. Příkladem může být dyšna parních lokomotiv nebo ventilátor.
Údržba – kontrola, čištění a revize komínů (spalinových cest)
Čištění
Čištění komínů provádí pouze oprávněná osoba podle Zákona č. 133/1985 Sb.[1] a vyhlášky č. 34/2016 Sb.[2] tak, že se nejdříve odstraní saze ze spalinové cesty a jejích komponentů, následně se vyberou pevné části spalin z půdice (dno spalinové cesty) a vyberou se také kondenzáty ze spalinové cesty. Čištění spalinové cesty napojené na topidlo o výkonu do 50 kW (např. rodinné domky) a náhradní zdroje elektrické energie (dieselagregáty) si může provést sám majitel. Čištění je také vypálení spalinové cesty odolné proti vyhoření, které může provést jen oprávněná osoba. Frekvence čištění spalinové cesty se určuje podle druhu paliva, frekvence provozu (celoroční nebo sezónní) a podle výkonu topidla.
Ve stavbě pro rodinnou rekreaci se čištění provádí nejméně jedenkrát ročně a kontrola nejméně jedenkrát za dva roky.
Pokud se čištění neprovede, může dojít k zapálení sazí a následnému komínovému požáru.